Vytápění a chlazení pasivního domu

Vytápění pasivního domu

České domácnosti spotřebují na vytápění domů a bytů až 70 % veškeré energie. U pasivního domu se tyto náklady výrazně snižují. Pasivní domy zajišťují příjemné vnitřní prostředí v létě i zimě, bez použití klasického vysoce nákladového topného systému. V porovnání s novostavbami, které splňují současné národní normy a předpisy, činí úspora pasivních domů až tři čtvrtiny. Hlavním cílem pasivního domu je snížení závislosti objektu na dodávkách energie, po snížení tepelných ztrát, je následně možné výrazně snížit výkon zdroje i celkový objem technologií.

Pasivní dům si díky kvalitní izolační vrstvě a systému řízeného větrání udržuje stálou teplotu po celý rok. Větrací systém se zpětným ziskem tepla zajišťuje čerstvý vzduch v celém domě. V interiéru domu je navíc neustále udržována tzv. tepelná pohoda, což v praxi znamená, že i při teplotách okolo 20 – 21 °C se lidé v pasivním domě cítí stejně pohodlně, jako v běžném domě při teplotách okolo 23 – 24 °C.

Často kladenou otázkou související s vytápěním pasivného domu bývá: „Jaký zdroj tepla je nejlepší či nejlevnější, a jak velký zdroj tepla použít?“ Celková potřeba energie na vytápění pasivního domu je snížena natolik, že na volbě základního zdroje tepla záleží o něco méně, než u běžného domu. Na trhu je k dispozici celá řada otopných soustav s rozdílnou pořizovací cenou, výkonem i provozními náklady. Volit byste měly především ty zdroje, které zajišťují vysokou účinnost, dobrou regulovatelnost a jednoduchost obsluhy. Pozornost byste měly také věnovat velikosti zdroje. Zejména u pasivních domů totiž mohou být i zdroje s nejmenším výkonem příliš velké, aby pracovaly v optimálním režimu po celý rok. Následně pak může velmi snadno docházet k přehřívání interiéru, či rychlého opotřebování topného systému či zdroje. Řešením je použití zdroje s teplovodním výměníkem a zásobníkem tepla.

Na pokrytí tepelných ztrát pasivního domu, i když jsou malé, je nutné dodat potřebné teplo. V pasivních domech se využívají tři koncepce vytápění: teplovzdušné, kde je nosičem tepla přímo vzduch, dále vytápění pomocí klasických zdrojů tepla (stropní, stěnové a podlahové vytápění) nebo za pomoci přímotopných systémů (krbová kamna, topné fólie či malé radiátory).

Teplovzdušné vytápění, i když je vzduch špatným energonosičem, lze využít k distribuci tepla a nahradí tak klasickou otopnou soustavu. Tyto systémy mají svá úskalí. Za rozumnou cenu nelze regulovat teplotu v každé místnosti, problémy jsou také s vlhkostí v interiéru. Teplo, které je dodáváno do vzduchu, slouží nejen pro samotné dohřátí vzduchu, ale především k pokrytí tepelných ztrát jednotlivých místností. K  dohřívání vzduchu, které vyrovnává tepelné ztráty domu, dochází buď ve výměníku, nebo pomocí elektrické spirály za rekuperační jednotkou. Do interiéru je pak ohřátý vzduch rozváděn společně se vzduchem čerstvým. Sloučení řízeného větrání a teplovzdušného vytápění šetří pořizovací náklady.

Novinkou posledních let se staly elektrické sálavé fólie, které jsou instalovány ve formě stěnového či stropního systému v sádrokartonových konstrukcích, či jsou zabudovávány do podlahy. Energetická úspora těchto fólií tkví v oteplení konstrukcí, které zaručí tepelnou pohodu uvnitř budovy i  při nižších teplotách. Cenově příznivé elektrické přímotopné fólie jsou navíc jednoduše regulovatelné. Při použití konceptu samotného řízeného větrání s rekuperací, se dohřev vzduchu realizuje klasickým způsobem – stěnovým nebo podlahovým topením. Tento systém však současná legislativa znevýhodňuje.

Výhodou pasivních domů je, že zdroje tepla nemusí být umístěny u oken, protože povrchové teploty skla jsou zde vyšší a nedochází tak ke kondenzaci. Klasická krbová kamna nesmí mít příliš vysoký výkon, aby nedocházelo k přetápění interiéru a následnému plýtvání energií. Krb se do pasivních domů nedoporučuje, jednak vzhledem k velkým tepelným mostům, ale také kvůli horší regulovatelnosti a riziku přehřívání domu.

U pasivních domů jsou nejvíce (dotačně) podporovány alternativní zdroje tepla. S velmi nízkými provozními náklady budete vytápět za pomoci tepelného čerpadla a zároveň tak dosáhnete v kombinaci s teplovodní otopnou soustavou (podlahové topení či radiátory) rozhodně nejvyššího uživatelského komfortu. Pokud nemáte k dispozici plyn či biomasu, tak se jedná o jediný zdroj, se kterým můžete splnit požadavek na maximální spotřebu primární energie, tak aby dům mohl být zařazen mezi pasivní.

Letní chlazení u pasivních domů

K chlazení domu v létě se nepoužívají žádná doplňková chladicí zařízení, jakými je klimatizace apod. Systém řízeného větrání spolehlivě funguje i v době, kdy by přirozené větrání okny v důsledku bezvětří nestačilo. Znečištěný a teplý vzduch se mimo jiné odvádí z kuchyně, koupelny či WC bez vzniku průvanu a zbytečných tepelných ztrát, zapříčiněných klasickým větráním. Velmi efektivní je také použití tzv. nočního chlazení, v rámci něhož je do domu přiváděn větší objem chladnějšího vzduchu, díky němuž si dům následně udržuje požadovanou teplotu po celý den. V kombinaci se systémem stínění je tak zajištěn nadstandardní komfort i v „pekelných vedrech“.

V současné době, kdy vrcholí těžba na světových ropných a plynových polích, můžeme, vzhledem s přihlédnutím ke stále rostoucí poptávce, počítat s neustálým nárůstem cen a nejistou budoucností. Zárukou pohodlného budoucího života se jeví stavba a bydlení v pasivních objektech, využívajících lokální a nezávislé zdroje tepla, ideálně z obnovitelných zdrojů. Pasivní dům se tak stává pro většinu rodin nejvýhodnější životní investicí.